Původní podoba příspěvku

Surová data tak, jak byla v roce 2013 stažena z Pandory (HTML zdroj bez úprav, osobní e-mailové adresy jsou maskované).

<!-------------------------------------------------------------->
<table width="100%"><tr><td align="left" valign="middle"></td><td align=right valign="middle"></td></tr></table><BR><pre>Vážený čtenáři.

Nikdy jsem nenapsal žádný úvodník.
Mám rád úvodníky třeba v Mladém světě. Nemám rád úvodníky třeba v
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF"> elektronice.
Snaha po vyřčení velkých myšlenek vyžaduje, aby byl člověk dostatečně 
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">nad věcí.
To vyžaduje velký přehled a duševní rovnováhu. Tu dnes zrovna nemám.
V období kdy ve světě začříná éra mikropočítačů na bázi
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">mikroprocesorů 80386
nebo Motorola 68020, je velice těžké smířit se s tím, že začínáme
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">teprve používat
operační systém CP/M. Přitom jsem si vědom toho, že desetitisícová
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">armáda
našich nadšenců pro výpočetní techniku, by dokázala více, než může
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">nyní.
Nechci tady šířit představy o zlatých českých a slovenských rukou.
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">Rčení našich
dědečků už dávno neplatí. Stačí otevřít některý z našich osobních 
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">mikropočítačů,
podívat se na to, jak je vyroben a představa o zlatých českých rukou se
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">stejně vytratí.

Já sám jsem ve výpočetní technice samouk. Vystudoval jsem radiotechniku a
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">pak jsem se dal na počítače. Jsem a 
snažím se být dobrým konstruktérem. Slovo konstruktér u nás nezní moc
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">dobře. Přitom vše co obdivujeme na zahraniční
technice je z velké části právě dílo konstruktérů. Zapojení
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">integrovaných obvodů jsou dnes prakticky katalogové, a
tak hraje úroveň konstrukce podstatnou roli na úrovni celého zařízení.
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">Podobné je to s programovým vybavením. I 
programy mají něco, co lze nazvat konstrukcí, a je li konstrukce programu
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">dobrá, pak se s programem dobře pracuje,
dobře se upravuje, případně se dají části programů použít i jinde.

Být dobrým konstruktérem je velice náročné. Vyžaduje to hlavně smysl pro
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">detaily. Chce to , aby i maličkost byla 
dobře promyšlena a najde li se chyba, pak se na ní nemůžeme vykašlat, ale 
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">hned ji musíme opravit. Samozřejmě musí 
být snahou každého konstruktéra řešit problémy co nejjednodušeji. Nesmí
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">se však klesnout pod určitou hranici, aby 
třeba vstupy obvodů nebyly ošetřeny odpory, nebo aby obvody nebyly odděleny
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">od konektorů pro kabely budiči nebo 
invertory. Naší výhodou je to, že se můžeme poučit, protože naše
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">zpoždění za světem nám dává několik let na 
rozmyšlenou. Ne vždy se toho však využívá. Snaha pro získání určitých
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">ekonomickýchy výhod ve formě odměn za 
zlepšovací návrh nebo patent vede často naše konstruktéry k řešením ,
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">která jsou nespolehlivá a drahá. I když u nás
na ceně tolik nezáleží, jsou drahá zařízení složitá a tím i
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">nespolehlivá a těžko opravitelná. Najít v tomto 
bludišti cest tu  správnou při zachování svého rukopisu je velice
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">složité. Jakmile se však jisté cesty najdou a 
dovedou nás k dílčím cílům, uvidíte, že příští etapa bude snažší,
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">protože se budete mít o co opřít. Je to vlastně 
taková skládačka z dílů, o kterých víte, že fungují. Občas se
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">některý díl vylepší a stavíte dál. Nesmíte však
usnout na vavřínech. Vývoj jde tak rychle dopředu, že když zjistíte, že 
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">budte klidně žít z toho co umíte, přijde 
něco nového a opět sedíte v pomyslné školní lavici a studujete.

Moje oblíbené heslo je, že nemám rád mladé lidi. Není to tak doslova
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">pravda. Mám je rád a věřím v ně. Toto heslo 
však vyplývá z velké náročnosti, se kterou posuzuji jejich výsledky. A
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">výsledky nejsou vždy jen dobré, i když je 
třeba autor sám se sebou spokojen. Vím, že to není vina jen jejich.
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">Současné školství a příklady z průmyslu příliš
šancí na kvalitativní růst mladých lidí nedávají. Zvýšilo se
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">množství požadavků, snížila se kvalita a chybí 
srovnání. Srovnávají se až hotové výrobky a pak není divu, že velice
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">často neprospějeme. Chybí kladné případy 
dotažené až do realizace. Vždy po čase je třeba hodnotit a věci napravit.
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">To se dnes nenosí. Jsem však optimista a
budu jím i nadále. Nějak jsme si zvykli na to, že špatné věci jsou , ale 
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">že to není naše vina. Není to pravda, 
kapitoly současného vývoje, třeba v elektronice, si píšeme sami. Všichni 
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">kdo do ní děláme. I materiál, který budete
číst, je jednou z takových kapitol. Pružný disk je v mikropočítačích v 
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">podstatě revoluce. Práce s ním a bez něj - 
to je rozdíl. Od mikropočítače typu Spectrum s diskem je k systémům typu
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">PC již jen krůček. Zkuste ten krok udělat.
Bude to možná stát další finanční prostředky a hodně sil, ale vyplatí 
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">se to. Práce Tomášek Krejči je podle mého 
názoru to nejlepší co se vám mohlo dostat do rukou. Představuje rovnováhu 
<img src="BODY_IMAGES_WRAP_GIF">mezi srozumitelností , jednoduchostí a 
dobrou kvalitou. A tak ať se disky točí a malověrní myslete na chorál.

Ing. Eduard Smutný
</pre>