> O Hloupém Honzovi
>
> V zahrádce, kde stála chaloupka maličká,
> žil hloupý Honza a sním jeho matička
> dobračka, celé dny makala v lomu
> zatímco Honza, ten nevyšel z domu.
> Jakživ se jenom tak za pecí flinkal
> buď koukal do blba, anebo spinkal.
> Až jednou mamina vzplála jak svíčka
> a kopla ho pohorkou do konečníčka.
> Už tě mám po krk, nehodný chlapečku
> nemíním dělati do smrti děvečku
> vypadni do světa, už ať jsi v luftu
> na cestách naraž si nějakou buchtu.
>
> Vydal se Honza jen s uzlíkem na cestu
> najít si ve světě solidní nevěstu
> došel do království, kde vládl smutek
> a kdo měl dceru, ten dávno z něj utek
> Bydlel tam totiž drak na hoře železný
> a ten měl k svačině nejraděj princezny
> Jakmile tamní král uviděl Honzíka
> hned z trůnu vyskočil s mrštností kamzíka
> V životě nezřel jsem takého vazáka
> Honzo, ty jistěže troufneš si na draka
> on jinak zblajzne mou poslední dceru
> když ji však zachráníš, dám ti ji, věru!
>
> Stejně to nedobře dopadne, tatíku
> na draka to chce mít rozum a taktiku
> nedávno padla tam rytířů přesila
> co zmůže Honza - dyť má výraz debila
> Díky ti princezno za tvoje lichotky
> však nemám strach, srdce mi nespadlo do botky
> půjdu teď za drakem do slůje na vršku
> a dám mu lopatou pořádnou přes držku
>
> Šel Honza, byl ale za chvíli zpátky
> opuchlý, že málem neprošel vrátky
> na očích modřiny, tak ani nemrkl
> a hned bez meškání chyt krále u krku
> Ty lumpe, zlobou to v mé hlavě víří
> dyť ten drak měl držky alespoň čtyři
> jen jsem ho lopatou po jedné fláknul
> on těmi zbylými hravě mě zmáknul
> navíc se přiznal, ten hrozný obluda
> že chodil zamlada dvacet let do juda
> pak mě naposled kop do mé brňavky
> a řek, ať princezna nemyslí na vdavky
> tu prý mám do slůje přivésti kalupem
> předtím ji posolit a polít kečupem!
>